pátek 2. prosince 2016

Ano, zase se potkaly

A Péťa měla konečně foťák, tak to i zdokumentovala, jak se jednou za měsíc sejdeme Ve Vypáleném Koťátku v Dejvicích, pokecáme a popleteme.

A že nás tam tentokrát bylo jak psů (teda fen, protože žádnej chlap).

Jarmila, babička Marie, Adriana, Lýdie, Naďa, Šárka, Markéta, Lenka, Vlaďka, další Marie a já. :)

Jarmilka si večer předtím doma v posteli upletla nákrčník. 
Překvapivě. 
Jinak je spíš ponožková.:)


Lýdiiny kytičky na louce. :)


Moje Donegalí kořist.


Nezbytná výbava každé pletařky. :)


Zase ta Lýdie. Ale jo, to se musí, protože je to moc krásná čepice. Tak moc jsem ji v metru okukovala, že jsem si ani nevšimla, že má ještě pletenej šátek na krku. :D


Jarmilky Close To You, z ovčí vlny.


Adriana si upletla obří šátek a svěřila se, že neví, jak ho nosit. No jak, na křesle přeci. :D


A zase Adriana. A za tím šátkem je fakt Adriana.


Tak tohle bohužel není moje kořist. To je všecko Lýdiino. Béééé... ;(


Ano, někdy jsou potřeba i návody, a hlavně dodržovat pitný režim.


Jen jsem chtěla říct, že to pro mě hodně znamená, si mít s kým popovídat o očkách. S někým, kdo je stejně postiženej jako já a nekouká na mě skrz prsty, když se rozplývám nad nějakým klubkem nebo jehlicema. 
A taky je mi jedno, jestli je holka bílá, nebo černá, jestli má nebo nemá ráda o vánocích kapra. Stačí mi, že plete. A když se bude chtít, ta společná řeč se najde.

Tak vám díky holky, že jste přišly a že zase přijdete.

A jestli si těch pár řádků přečte i nějaká jiná vášnivá pletařka toužící po setkání, tak nás najde na facebooku ve skupině Letem, světem, pletem. My jsme totiž ženy společenské a třeba zrovna ty nám chybíš do party. :)

neděle 27. listopadu 2016

Zejtra to bude lepší

Máme nový svícen na svíčky. Přivezli jsme si ho v létě a nechali schnout na balkóně. Věděla jsem, že ho vytáhnu zrovna v tenhle den. Není hotový, nemáme kulatý řezák ve správném průměru. Takže zítra, zatím je náš advent neopracovaný.

Ale důležitý je, že je. Ať žije minimalismus.


sobota 26. listopadu 2016

Dnes za vlnou

V sobotním dopoledni nechat chlapy sobě a vypadnout.
S Jaruškou. Správná volba. I její outfit mě potěšil. Šedý kabátek, pletený baret, hnědé zvony z manšestru. Nebýt toho odrbanýho batohu, bylo by to dokonalé. :) Ale to už je prostě Jaruška. S batohem nebo bez, někam s ní vyrazit je prima. Na vlně jsme se doplňovaly. Já začala a ona dokončila. Jen jsme se málem porvaly o Wheel. :) Nejdřív jsme si vzaly jeden, jenže  pak zjistily, že nám napůl stačit nebude. Ale pan Pokladník pro nás měl pochopení a dal nám další a každé ještě jedno číslo navíc. Sice už nejsou aktuální, ale listovat se v nich dá i při prošlé lhůtě. :) A já zjišťuju, že mě můj koníček dokonce i anglicky učí. V metru jsem si listovala, že se budu tvářit, jakože si čtu anglický časopis a přitom jen prohlížet obrázky. A světe div se, pár řádků jsem přelouskala. Je to sice krkolomné, ale rozumím. :)

A vlna byla super. I předení a plstění mě bavilo. Tedy předení jsem neviděla, jen stavy a kolovrátky, ale za to jsem viděla několik mladých mužů jehlami zuřivě bodat do česanců. :) Ale ty jsem se fotit neodvážila. Bála jsem se, aby neprchli. Pánové s plstící jehlou jsou plaší, zcela jistě. Nesmíme je vyplašit, abychom je zas někde potkali tvořit. Vždyť příště to třeba budou opravdové jehlice.

A dnes jsem překonala ostych a cvakala jak zběsilá. Však jsem to taky slíbila Lence. A když něco slíbím Lence, mám prostě pocit, že ji nesmím zklamat. Vyzařuje z ní směrem ke mně něco jako aura zodpovědnosti a autority a to se prostě musí poslechnout. :)

Ale co, já fotím ráda. Jen mám vždycky trému. :)


 Prostě černá a bílá, jako pohlazení. Je vidět název ? Mrkněte na stránky. 
Tahle klubíčka tvoří strašně krásná bytost. Možná je to víla. :)


Dáma, co tohle plete, narozdíl od své dcery odmítá akryl. Držím jí pěsti a zítra nahodím Panu Ovečkovi na fusekle. :)


Kdo pozná, z čeho je ta výseč šátku ? :)


Fair Isle : V hlavní roli Soft Donegal a Eva Bovoli. :)



A tohle... To je prostě umění. A kočky co neškrábou, ale jen se mazlí. A taky zajíci. :)





 Sněhuláka jsem vyfotila Panu Ovečkovi. :)


Kousek Adriany, kterou shodou okolností začínám potkávat stále častěji. :)







Již šestým rokem tuhle skvělou akci organizuje Dalin Praha, který znám bohužel jen okrajově.



 Jen se posadit a zkusit to. I ty barvy by mi vyhovovaly. :)


 Jako peříčko...


Už bez oveček...



Anděl. Na někoho jsem si vzpomněla, když jsem ho spatřila. Kdo to byl, nechť se přihlásí. Jestli se uvidí v mých myšlenkách. :)


Kupte si šálu, či šátek...


Zvířátka pro Pana Ovečku a Slečnu Žužunu...


Andělské bytosti, z andělských rukou ? :)


Mejdlo, sakra. Jedno jsem si koupila, protože tak krásně vonělo. Hele ale, dá se s ním mýt, nebo ho mám vrazit do skříně ? Protože na mytí by Pana Ovečku nesmírně bavilo. :)


No tak tenhle klobouček už bych se možná i odvážila nosit. Mně se to tak líbí...


A na tohle bych musela mít 49 kg, abych to oblékla. :) A taky bejt o moc víc odvážná. :D


Prvorepublikové zátiší...


No ano, již brzy půjdu na kurz, protože ty ptáky doma nutně potřebujem. A navíc to budu mít z domu kousek.


Prostě jsme se všichni vlnili v jídelně. :)


A nakonec jako obvykle . kořist, vizitky a Wheel. A mejdlo. :D



středa 23. listopadu 2016

Weasley svetřík hotov

Dnes jsem se konečně dokopala a přišila knoflíčky. Jasně žlutou nití, aby ladily.

Asi kouše, Pan Ovečka ho ze sebe stále strhává. No nevadí, někde si ho vystavím, abych se na něj mohla aspoň koukat. A pak, nenápadně, při nejbližší příležitosti mu ho prostě obleču a půjdeme ven.

Jsem šťastná, že jsem ho nakonec zvládla uplést, i když ta léga, ta mi dala hodně zabrat. Hodně očí a asi pětkrát špatně. Při posledním pokusu, už jsem ani nedoufala, že už je to poslední pokus a propadala beznaději. Naštěstí mě holky pletací podporovaly v mém snažení a tak jsem to dala.

A je to fakt kousek. :)

Malinké nebe :) (pro mě)



pátek 28. října 2016

Kung pao Bucík

Dnes jsem procházela Holešovickou tržnicí a vzpomínala na staré časy. Takže asi stárnu. Každopádně jsem byla ráda, když jsem ji měla za sebou. Ztratila své kouzlo.
A z některých prodavačů jde až strach. Aby prodali, byli by schopni vás zatáhnout do temné uličky a nakonec by vám slevili až do mínusu.
Špinávé výlohy, oprýskané stánky i budovy, bezútěšnost.
Škoda. Pamatuju si sobotní dopoledne, když tam ještě pulzoval život, stánek na stánku, veselí zelináři, levné maso. Tam jsem vždycky nakoupila na sobotní oběd a pak si dala chlebíček v Dělnické.
Ach, to byly časy.

Dneska už tam nabízejí jen Kung pao z Bucíků. Můžete si vybrat jakou barvu chcete. :)


neděle 23. října 2016

Finišuju

Před pár lety, by mě nenapadlo, že budu kdy schopná uplést svetr ( pidi svetřík rozuměj ). Dokonce i v létě na Kampě, když mi Jarmila názorně ukazovala, jak se "kosí" raglán, jsem se neodvažovala doufat, že bych to kdy mohla zvládnout.

To až Donegal, Jana, Lenka a nakonec Lýdie, které mě nakoply a povzbuzovaly, že na tom nic není a že to prostě dám.

A tak asi jo. Zbývá pár nekonečných řad čítajících 192 očí a bude to hotové. ;)

Zvládla jsem to. Další výzva pokořena. A teď se můžu vesele vrátit k ponožkám. ;)


PS : Návod z raverly, krásně srozumitelně napsanej. Což je další věc, co mě těší. Byť nejsem žádná angličtinářka, zládla jsem ho přelouskat. ;)

pátek 21. října 2016

Kaštaní

Dneska jsme byli s Panem Ovečkou sbírat kaštany. Mamka si vždycky bezuzdně cpe kapsy a když už je má těžký, tak říká :  "Tak tenhle, ten už je poslední. No ale podívej na tenhle, tak ještě ten." A tak pořád dál, až už jí kaštany z těch kapes padaj. ;) Nakonec jí zastaví jen to, že si vzpomene na ty ubohé dětičky, které přijdou po ní, a že právě jim tam musí taky něco nechat. Pana Ovečku to taky bavilo. Sám jich sice moc nenašel, ale mamka chodila a ukazovala mu. Tak se vždycky sehnul, sebral kaštan a když mu ukázala další, tak z ručičky pustil ten první a vzal si další.
A jako na potvoru se mi vybil mobil. Těšila jsem se na fotky v listí, a jak bych tam Pana Ovečku povalila a fotila, dokud by neměl zmrzlou prdelku a nakonec nic.

Ale doma... Jsem si to focení vynahradila a dokonce je máme už i naaranžoavaný. ;)


Ps : A Slečna Žužuna je taky spokojená. Těší se, až všichni usnem, že si zahraje koulovanou. ;)