sobota 18. listopadu 2017

Kreativita

Dnes na Výstavě kreativity jak Alenka v říši divů. :) Tolik třpitivejch věciček, že z toho Oldřiška nemohla usnout. Byla zase v nosítku, protože je to pro nás pohodlnější a držela se statečně minimálně půl hodiny.

Špejchar je na takovou výstavu jako dělaný. Aspoň já si to myslím.
Ani všechny ty věci nedokážu pojmenovat, tak jsem si je aspoň fotila, abych se mohla kochat za dlouhých zimních večerů, až budou obě děti spát. :)










Knoflíčky. Ale jaké! Kdysi jsem si pár balíčků koupila na Krajkářských trzích, a pak marně sháněla další. Až tady se mi poštěstilo a mám i vizitku. :)



A pár mňauň pro pana Ovečku na svetr, až se zas po sto letech hecnu a budu mu chtít nějakej uplést. :)


Plast. Moc hezký věci, neokoukaný.


Věnce. Hm... :)


Jasně, špagáty. Vypadaly dobře a jsou podobný přízi. :)
Košíček na rozdělaný projekt by se určitě hodil. Do jara to promyslím a možná pak nějaký zakoupím.







 Filc mě zklamal. Chytaj se na něj všecky chlupy co opadaj z naší zvířeny. Takže filc už nechci. :)
Ale výběr tam byl veliký. I různě vzorovaný, s různými motivy a tak. Ale nevyfotila jsem ho, když mě až tak nezajímal. Dojeďte se podívat, výstava je do zítra. :)


Tyranosaurus pro pana Ovečku. :)





Spousta kožek. :) V akci 10+1 zdarma. Hm...


Až bude pan Ovečka a Oldřiška starší, namalujou si vlastní polštářky. :)





No jasně že jsem tam nakonec objevila přízi, jak jinak. :)
Ale nekoupila jsem. Kousala mě.




 Patchwork se mi líbí. Líbí se mi, když ho dělá někdo jinej než já. Já na to nemám buňky. Ale až najdu kamarádku patchworkářku, upletu jí teplý ponožky (asi tak 100 párů :) ) a ona mi za ně ušije deky pro dětičky.


 A tohle se mi taky líbilo. Jde to umejt, až se na to nachytá prach? :)


Tak a teď vážně. Venku je hnusně a tahle výstava vám zaručeně zvedne náladu. Je tam spousta dílniček ve kterých se dá dělat spousta věcí a před každou budovou něco dobrého do bříška. :)

No a já nám tak zpoloviny naplnila adventní kalendář pro pana Ovečku. jupí. :)

pondělí 27. února 2017

Koťátko

V sobotu ve Vypáleném koťátku... Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli pojedu. :) Momentálně nevím dne ani hodiny, kdy mi zas bude blbě. Ale blicí pytlíček jsem měla zabalenej, a moc jsem chtěla ven a tak jsem jela. A asi mi ta cesta na "čerstvým" vzduchu skrz celou Prahu pomohla.
Pak už mi bylo fajn celý odpoledne.
A holky... To byla paráda.
Tentokrát nás bylo jen pět a půl, ale o to to snad bylo lepčí. Společná řeč byla jasně daná a mlčení nebylo trapný, protože každý přeci ví, že když mlčí pletařka, je to jen pro to, že počítá.
Jinak prostě mlčet neumí. Obzvlášť když se sejde se svojí bandou. :)


Toto je Andrea. Andrea tohle uměla už v době, kdy já jsem ještě nosila pleny. :)
Andrea si kvůli poplachu na letišti nestihla koupit přízi na další projekt a tak sebou neměla nic rozpleteného. Naštěstí si sebou Péťa vzala nákrčník a klubka na ponožky a tak měla i Andrea co plést. Její obrace oka jsou stejná jako naše, ale plete je úplně jinak. :) Neptejte se jak. Myslím, že je to nějaký kouzlo a do těch já moc nevidím.


Toto je Markéta a šatky dle návodu z Garnstudia. Markéta nakonec volala domů, že se vrátí později, protože se prostě nechtěla tak brzo loučit. :)



Tohle je Jára a Andrea. Měla jsem velkou radost, že se jim moje knížka líbila. Jak se nad ní holky rozplývaly. Juchů. :)



Toto je Markéta. To co má Markéta na sobě je krásný dyzajnový kousek. Včetně špendlíku. :) Předpokládám, že byl upleten tak asi za dva večery. :)


Toto je vzorek vzoru. To vytváří Radka. Bude to vestička. Na Radce bude vypadat skvěle, protože i Radka vypadá skvěle. :)


A tady vesta v akci i s Radkou. Líbí se mi, když holky pletou tak rychle, že je nejde zaostřit. :)


Markéta je turbo pletařka. Když jsem viděla jakou rychlostí plete, měla jsem chuť, vzít svoje pletení, zahodit ho a místo něj se věnovat krmení ptáčků v parku. :)
Nikdy nebudu umět plést tak rychle. Asi je to tak v pořádku, s mýma očima by se mi nejspíš dělalo špatně od žaludku. Ale teda závidím. :)


Jára je specialistka na recyklaci. Momentálně zrecyklovala přízi, aby mohla vytvořit tenhle nákrčník.
Knoflíky jsou od Marie, která tentokrát nemohla přijít.


No a (haha) největší bordel měla na stole Péťa. Protože pletla, pila, jedla a bylo jí dobře. A když je mi dobře, mám tendence si kolem sebe vytvářet hnízdo. :)


Takže díky, holky. Bylo to fajn a doufám, že příště zase!

pondělí 19. prosince 2016

Papírová hvězda

Vezměte papír, za asistence Pana Ovečky či jiného dítěte ho poskládejte, vystříhejte v něm různé tvary, rozložte a přilepte na okno.

Nyní už jen stačí, ji (hvězdu) bránit vlastním tělěm a ve chvíli, kdy polevíte v ostražitosti, vznikne umělecké dílo nedozírné hodnoty.

Trošku jsem prskala, ale byla to sranda. :D A na další už kašlu. I když...
No nic, jdu vystříhat další. Pan Ovečka spí, ráno bude mít na okně příjemné překvapení. :)

Vždyť pro koho jinýho, než pro něj, že jo... ;)



pátek 2. prosince 2016

Ano, zase se potkaly

A Péťa měla konečně foťák, tak to i zdokumentovala, jak se jednou za měsíc sejdeme Ve Vypáleném Koťátku v Dejvicích, pokecáme a popleteme.

A že nás tam tentokrát bylo jak psů (teda fen, protože žádnej chlap).

Jarmila, babička Marie, Adriana, Lýdie, Naďa, Šárka, Markéta, Lenka, Vlaďka, další Marie a já. :)

Jarmilka si večer předtím doma v posteli upletla nákrčník. 
Překvapivě. 
Jinak je spíš ponožková.:)


Lýdiiny kytičky na louce. :)


Moje Donegalí kořist.


Nezbytná výbava každé pletařky. :)


Zase ta Lýdie. Ale jo, to se musí, protože je to moc krásná čepice. Tak moc jsem ji v metru okukovala, že jsem si ani nevšimla, že má ještě pletenej šátek na krku. :D


Jarmilky Close To You, z ovčí vlny.


Adriana si upletla obří šátek a svěřila se, že neví, jak ho nosit. No jak, na křesle přeci. :D


A zase Adriana. A za tím šátkem je fakt Adriana.


Tak tohle bohužel není moje kořist. To je všecko Lýdiino. Béééé... ;(


Ano, někdy jsou potřeba i návody, a hlavně dodržovat pitný režim.


Jen jsem chtěla říct, že to pro mě hodně znamená, si mít s kým popovídat o očkách. S někým, kdo je stejně postiženej jako já a nekouká na mě skrz prsty, když se rozplývám nad nějakým klubkem nebo jehlicema. 
A taky je mi jedno, jestli je holka bílá, nebo černá, jestli má nebo nemá ráda o vánocích kapra. Stačí mi, že plete. A když se bude chtít, ta společná řeč se najde.

Tak vám díky holky, že jste přišly a že zase přijdete.

A jestli si těch pár řádků přečte i nějaká jiná vášnivá pletařka toužící po setkání, tak nás najde na facebooku ve skupině Letem, světem, pletem. My jsme totiž ženy společenské a třeba zrovna ty nám chybíš do party. :)