sobota 27. srpna 2011

Zamyšlení nad bižu - náušničky

To jen občas, aby se člověk nenudil. Spíš, že mne asi baví se v nich přehrabovat, přemýšlet nad kombinací barev, a jako relaxace. Taky jedna z věcí, co netrvá moc dlouho. ;)
A pak když přišla Kačenka, myslím, že jsem jí je ukázala záměrně...;) Káťa má totiž bižu ráda. ;)
A když jsem viděla, jak jí zasvítilo oko, bez rozmýšlení jsem jí je dala.
Já vám nevím, ať je to Káťa, která má ráda bižu všeobecně, nebo já, která se tak ráda přehrabuju v korálkách, něco na tom rčení o ženskejch a slepicích asi přeci jenom bude...;)

Foto jen ilustrační, barvy jsem nezachytila. ;(

Pidi ponožky

Jsem prostě hustá. Ponožky za pár hodin. ;) A ještě jsem se naučila pro mne naprosto nové uzavírání lemu.
A nikomu je nedám. Jsou moje. Vystavím si je mezi ostatními poklady. Někdo si možná vzpomene na doby, kdy frčely jako přívěšky na klíče pidi botičky... ;)
Ale nic menšího už bych asi nezvládla. Najednou jsem měla chuť ty svoje bambusovky zlomit a zkrátit je tak na poloviční velikost. ;) Prostě piplačka. Ale ono má každý svoje plus a mínus.
Každopádně jsou rozkošné. Že jo ?




středa 24. srpna 2011

Foto z výletu...;)

Když už mám teď nové kolo a pořád někam jezdíme, všechno také dokumentujeme...;)



Ps : Výborný pívo. ;) Akorát já blbec sem si ho do tý trávy špatně postavila a skoro celý si ho vylila. ;)

Jako Harry Potter

Pamatujete si na tu scénu, jak letěl Harry na Klofanovi? Já jo. ;)
A už vím, jak se cítil.
Vyjeli jsme si s mužem na kolech, a zastihla nás přeháňka. Pršelo docela dost. A pak začal pomalej soumrak letního dne, začali nás žrát komáři, ze všeho se odpařovala voda, až se z tý vody dělala pára a jak jsme uháněli, dostali jsem se na kopec a z něj sešupem dolů do údolí, kolem mne svištěl vlhkej vzduch, okolo ta pára, rychlost převeliká, jen jen se zvednout ze země a plachtit...
Řidítka jsem raději nepustila, a ani jsem nekřičela, ale v tý chvíli jsem si připadala úplně jako on.




Ps : Ta žlutočerná tečka uprostřed na fotografii jsem já. ;)

A něco do bytu pro Pana a Paní Pajdovi

Je to celkem krátká historie. Pajda je náš kamarád a tatínek naší kamarádky. A protože je Pajda takový akční a duchem stále mladý (předpokládám, že se cítí na ještě míň let, než mám já;), začal s námi po večech pařit Left 4 dead. A jako přezdívku si zvolil právě Pajdu. Je fakt, že se ve hře stejně pořád někde pajdá, takže se i docela trefil.;) No nic. Protože jsem si s ním hnedka netykala, což je jasný, přeci jen je to starší pán, než jsem já a strach mi nedovolil (taky by mne mohl zastřelit, že jo...;), tak jsem na něj ze začátku ve hře volala : Pane Pajdo za vámi je Tank... Pane Pajdo, pojďte si vzít adrenalin a podobně...
No, byla to legrace.
Dneska už jsem starej mazák a s Pajdou si tykám. Nicméně Pan Pajda Pajdovi už zůstal a jeho žena, která nezkazí žádnou legraci, už se na pohledy nepodepisuje jinak, než "Paní Pajdová".
A protože je mám oba moc ráda a protože staví domeček, tak jsem jim do domečku upletla ponožtičky, protože je jasný, že do novýho si musí pořídit něco novýho. ;)
Nevím, jak je ocení Pan Pajda, ale Paní Pajdová určitě jo, protože ta prej teplý fusky v zimě nosí.
No a Pajda mi nic neřekne, i když je třeba nosit nebude, tak je to fuk. ;)


PS : Jako vždy od špičky a ty pruhovky jsou dělané trošku jinak, než jsem zvyklá. Přidávala jsem na klínek, po cca 6ti očích na každou stranu, upletla jen první půlku bumerangové paty a zbytek paty je splétán s oky klínku.
Prostě experiment.

Botičky podle Dropsu

Potřebovala jsem si spravit náladu něčím hóóódně jednoduchým a rychlým, tak jsem se konečně vrhla na botičky z dropsu.
Na obrázku byly přenádherné. Můj upocenej výsledek je děsnej. ;)
Pletla jsem na největší velikost, botičky dodělala a teď přemýšlím, kterýho chudáka s nimi podaruji. ;)





Třeba to nebude tak hrozný, až je bude mít nějakej malej zločinec na noze. ;)