čtvrtek 19. prosince 2013

Kočičí přání

Loni se mi holky vysmály, že kdo ví jak to je, s těma penězma, ale oni mi pak poslali fotku kočičky i s dárkem.
Doubravka :


A vůbec... S tou nedůvěrou se musí něco udělat. Tak si zase vybírám čičinku, který něco pošlu. Je to těžký, je mi jich všech tak líto, že mi po přečtení pár řádků tečou krokodýlí slzy a nic nevidím. ;)
Ach jo, jsou chvíle, kdy si moc a moc přeju, abych byla děsně bohatá. Vykoupili bychom Pet center a vyrazili do útulků.
No co, něco pošlu i když bohatá nejsem. Ono to za ten dobrej pocit stojí.

Ps : A jestli máte rádi kočky, tak tady máte odkaz.

pondělí 11. listopadu 2013

První chleba

Aneb jak jsme objevili Ameriku...;)

Dostali jsme pec. Sencor. Táhla jsme jí domů tramvají, prsty odřený od provázku, přemejšlela sem, do kterýho křoví ji odhodím. A tak páneček sedl k netu a začal koukat po receptech. Kamarádka, co nám jí dala, říkala, že stačí koupit tu směs a chleba je za dvě hoďky hotovej.
A to my zase ne. Říkám, že je to jako s jíškou, buď si člověk koupí drahou granulovanou z kdoví čeho anebo si jí udělá sám postaru a bude mít dobrej pocit, až bude mejt upatlanou pánev...;)
To samý bude určitě s tou směsí na chleba. Doteď si pamatuju, jak jsme kdysi u kamarádky dělaly vdolky. : Těsto nechte v peci  čtyři hodiny kynout... Atakdále...
A tak jsem dnes přišla z práce a Fousáček říká :
"Potřebuju pokusnýho králíka."
"Na co? "
"Na jídlo".
"Aha a jaký?"
"Jen chleba."
"Chleba?"
"Nó, sem pek."
"V peci?" A rozhlížím se, jestli už je pec rozbalená.
"Né."
"A kde?"
"V remosce, normálně."
"V remosce???"
"Sem našel recept."
A bylo to tak. Chleba prej je dobrej z remosky. Přečetli jsme (Fousáček) spoustu recenczí.
"A co budeme dělat s tou pecí?"
"Z tý je prej dobrá marmeláda." ;))

Já jsem tak hrdá manželka, že asi prasknu. ;)


úterý 5. listopadu 2013

Knihovna

Doufám, že jsem měla při výběru šťastnější ruku než minule...;)



Tim Powers, ještě ho nechci zatracovat, ale čtu druhou knihu a nic moc. Tři dny do nikdy se sice četly dobře, ale člověk tak nějak musí sám pochopit o co tam jde. Tim má plnou hlavu nápadů, ale celý je to takový nedotažený. Přiliš mnoho postav, se kterýma se nemáme čas seznámit. Jediný, co mne asi drželo a táhlo celou knihou, byla Daphne a její taťka. Osa příběhu s nimi byla fajn. Ostatní si hráli na agenty s nadpřirozenem a honili Daphne. ;) Praskla nám bublinka. Podle popisu na přebalu jsem se na to těšila a takhle to dopadlo. Je to těžko pochopitelný, roztříštěný, dost nesrozumitelný. Ale zas to není nuda. Každopádně Tim nebude můj šálek kávy. Silou svého zraku asi nedočtu. Je to prostě divný. Pokus o upířinu s upíry, co nejsou upíři a tak vůbec. 

Pak jsem měla Carol O´Connell. Ta je fajn. Detektivky před spaním. Nic složitýho. Čtou se v podstatě samy. Jen ty závěry jsou trochu překombinovaný. No, nějak tu pozornost musíme udržet...;)

Peter Hoeg. Fajn. Děti chovatelů slonů jsou bezva. Sejdou se nám všechna světová náboženství a humor v jednom. Někdy je ten humor trochu moc vyšroubovanej a tlačí na pilu, ale budiž. Celkem pěkně se to četlo. Je to taková milá knížka. A teď tu máme Cit slečny Smily pro sníh. Nooo, tak pokud máte rádi zimu, ledový moře, smutek, záhady, popisy velkých lodí, eskymáky, tmu a beznaděj, je tahle kniha přesně pro vás. To se panu Hoegovi opravdu povedlo. Od druhé půlky knihy jsme se Smilou na velký lodi a plujeme do Grónska a já přestávám číst. Je to na mne příliš studené, monotónní, ubíjející a i když jsem si slíbila, že ji poctivě dočtu, nakonec jsem to vzdala a přeskočila na posledních pár stránek, jen abych se podívala, jak to dopadne. To jsem prostě nezvládla. ;)
A Tichá dívka. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, o co vlastně jde. A ono to vlastně ani na konci není moc vysvětlený. Takže jestli to někoho zajímá, tak Kašpar je klaun, kterej má vzácnej dar sluchu, kdy slyší věci, který jiný neslyší. Díky tomuhle daru může léčit lidi, hlavně tedy léčí děti, a zárověň slyšet, jakej kdo je. Miluje hudbu, to se prolíná v celý knize, a rozumí jí. No a pak je tam zápletka, kdy za Kašparem přijde dívka, která v sobě nemá žádnej zvuk a Kašpar přijde na to, že je unesená a že unesli i další děti a tak se je vydává hledat. A už mne to nebaví. Pan Hoeg se snaží světu dokázat, že se v lecčems vyzná a opravdu se vyzná. Akorát že mi připomíná Irvinga a proti němu je o mnoho stupňů mýho žebříčku níž. Naštěstí jsem od něj dneska žádnou další knihu nenašla. Tak se nemusím trápit. ;)

Dneska jsem šla každopádně na jistotu. Robert Langdon mě určitě nezklame. Ten se čte sám. Pak mám Dalglieshe, ten je trochu depresivní, ale je to klasika. A na uklidnění nervů po předchozích nezdarech jsem vsadila na jistotu a vylosovala si Bratra Cadfaela. To je moje srdeční záležitost. Dneska už to asi nikdo znova nevydá, ale já mám i seriál a děsně to miluju. ;) No a Fionavarskou tapiserii neznám, tak tiše doufám, že to bude O.K. Pak napíšu.

Ps : Jestli má někdo nějaký koruny navíc, tak by se mi hodila čtečka na knížky. Adresu pošlu mejlem...;))

čtvrtek 31. října 2013

Počítadlo

Sláva starým strojům. Byť je to "jen" mechanické počítadlo. Jak se pěkně leskne a jak hezky počítá. A to už mu je aspoň 30 let...



U nás doma...

Včera u nás proběhl neočekávaný workshop. ;) Neplánované akce jsou prostě nejlepší.

"Jaru, koukni, co mám."
"Jé, taký malý stromček. A z čeho si ho urobila?"
"Bavlnka, vodní sklo, korálky."
"A čo je to vodní sklo? "
"Něco jako lak na nehty. Používá se to třeba na penetráciu, vieš, čo je penetrácia, nie? "
"Jasně, že viem. Ale to bysem si musela kúpiť bavlnku, korálky... Tak nič."
"Jaru? "
"Áno? "
"Čo robíš zajtra?"

A bylo to. ;)

"A Jaru, cestou kup ty polystyreny na stromečky. Ty z toho kartonu sou křivý. Mají toho tam hodně, tak vyber, co se ti bude líbit."

"Kde máš kužely ?"
"Veď si povedala, že mám kúpiť, čo sa mi bude páčiť, o kuželoch si nič nepísala. Však si přečti ten mejl."
"Aha. Áno, máš pravdu, píšu jen stromečky, ale ty kužely sem ti říkala před tím do telefonu."
"Však sa nič neděje, urobíme z kartonu."

A tak sme urobily. ;)

A eště hvězdu sme chcely urobiť, ale po půl hodině s pravítkem, jsme se rozhodly, že bude lepší počkat na Fousáčka.

A byla hvězda. ;)


 Provizorní dílnička v našem apartmánu : )


Ilustrační foto našeho krásného umyvadla ( štětce se musí umýt hned jinak zaschnou a je to háji. )


 Uháčkujeme řetěz na a na ještě nezaschlý stromček ho namotáme : 


"Jé, Jaru, koukni, ty ho máš průsvitný." ;)



A za pomoci mojí asistentky Jarušky finální foto, než se stromečky rozjedou do svých budoucích domovů: 




A dneska zkusím ještě jeden.

neděle 27. října 2013

První vánoční...;)

Inspirace zase z netu, tentokrát z pinterestu. No to je fuk. Je můj a je vánoční. ;)

Foto jen ilustrační, už na to není světlo a teprv to zaschlo. ;)




Z kartonu od rýže jsme vyrobili kužel (neptejte se jak, je to záhada;), omotali izolepou, pak bavlnka (sněhurka z niťárny), hojně potřít neředěným vodním sklem, pak korálky a čekat až zaschne.

sobota 26. října 2013

Javůrky pod hrnečky

Já jsem se prostě zbláznila do lupínků. ;) A tyhle budou jako dárky k vánocům, tak se i snažím o vánoční barvy, ale ještě to musím doladit. Nooo, za dva týdny jdu na krajkářské trhy a tam si nakoupím. Takže se nemůžu dočkat. Já tam vždycky utratím majlant... Ale to prostě jinak nejde. Mají tam tolik potřebnejch věcí...

Inspirace na Javůrky mám z týhle knížky. Javůrci jsou jednoduchý. Jednou je uděláte podle návodu a pak už vám to půjde samo.

Přeji pěknou zábavu při pletení...;)



Návod jsem poupravila na odpovídající velikost.

Příze daniela a slávka, nebo použijte takovou přízi, aby měla pletenina v nejširším místě 13 cm..
Jehlice 2.5.

hl : hladce
obzn : obrace za zadní nit
sp2hl : splést 2 hladce
sp2hlzn : splést 2 hladce za zadní nit
shl : sejmout hladce
nh : nahodit (přízi nahodíme na pravou jehlici a tím nám vznikne nové oko)

Začínáme na 3 oka. Oka nahodíme rozpletením.

Sudá : lícová strana
Lichá : rubová strana

1.řada : hladce.
2.řada : 1hl, nh, 1 oko shl, 1 nahodit, 1 hl. Máme 5 očí. Pořádně si teď pleteninu držte, v téhle fázi by nám byla schopná z jehlic utéct. ;)
3 : řada : hl až ke středovému (sejmutému oku) a toto středové oko upleťte obrace za zadní nit, zbytek hl. Všechny liché řady budete plést takto.

4 : 1hl, 1nh, 1hl, shl ( jedná se o středové oko), 1hl, 1 nh, 1hl. Máme 7 očí.
5 řada : jako 3. řada ( všechny oka hladce a středové oko obrace za zadní nit).
6 řada : 2hl, nh, 1hl, shl (středové oko), 1hl, nh, 2hl. Máme 9 očí.
7 řada : Jako 3. řada.

Další řady pleťte stejně jako 6.a 7. řadu, dokud nebudete mít 35 očí.

Skončili jsme pletením na rubové straně.

Nyní *uzavřeme* na lícové straně prvních 8 očí, ke středu zbývá 9 očí, ty pleteme hladce, středové oko shl, do konce hl.

V další řadě (rubové) uzavřeme opět prvních 8 očí, ke středu zbývá 9 očí, ty upleteme hl, středové oko obzn, zbytek hl.

Nyní jsme na lícové straně a máme celkem 9 očí, 1 středové, 9 očí = 19 očí.

Dále pleteme jako řadu 6. a 7. dokud nebudeme mít přidáno 6 a 6 očí, celkem to bude 15 očí, 1 středové, 15 očí = 31 očí.

Opět jsme skončili rubovou stranou.

Na lícové straně ubereme prvních 8 očí, 7 hladce, středové shl, 15 hladce.
Na rubové straně ubereme prvních 8 očí, 7 hladce, středové obzn, 7 hladce. Zbývá nám 15 očí.

Nyní pokračujeme takto :

Lícová strana hladce k posledním 2 očím před středem a tyto sp2hlzn, středové oko sejmout hladce, sp2hl, zbytek hl.

Rubová strana hl, středové oko obzn.

Tyto dvě řady opakujte, dokud vám po ubrání nezbydou poslední 3 oka.
Upleťte ještě rubovou stranu 1 hl, 1 obzn, 1 hl.

A poslední lícovu řadu dokončete takto : sejměte 1. a 2. oko jako při pletení hladce, 3. oko upleťte hladce a sejmutá přes ně přetáhnětě. 

Zapošijte. ;)
____________________________________________

*uzavřeme* : upleteme dvě oka, levou jehlici vpíchneme do prvního oka na pravé jehlici a první oko přes druhé přetáhneme, upleteme další oko. Takto postupujeme, dokud neuzavřeme dostatečný počet očí.

úterý 8. října 2013

Pod hrnečky

Špatně jsem si to přeložila a myslela si, že to jsou tácky pod hrnečky...;)))
Ale umývat s nimi nádobí by mi stejně bylo líto. Zatím mám jeden, ale určitě budu pokračovat, protože se mi děsně líbí. Jen příště zkusím silnější přízi. Daniela je dost tenká.

Ale zase na druhou stranu, půjdou dát do pračky.


Ps : Samozřejmě, že už mi na něm sedí kočka...;)

Odkaz na originál. Děkuji za inspiraci.

A překlad se kterým mi pomáhala Bystromila z fléru.

LUPÍNEK I. 

začínáme na 3 oka

řada 1 : 1 hladce, značka, 1 hladce, značka, 1 hladce.
řada 2 : hladce - HLADCE VŠECHNY SUDÉ.
řada 3 : 1 hladce, přidat z příčné, přesunout značku, 1 hladce, přesunout značku, přidat z příčné, hladce k poslednímu a před posledním přidat z příčné, poslední hladce = 5 očí.
řada 5: 1 hladce, přidat z příčné, hladce ke značce (středovému oku) a před ním přidat z příčné, 1 hladce, přidat z příčné, hladce k poslednímu, před ním přidat z příčné, poslední oko hladce = máme 9 očí.
řada 7 : opakuj řadu 5 dokud nebudeš mít 13 očí.
řada 9 : hladce ke značce (středovému oku), před ním přidat z příčné, 1 hladce, přidat z příčné, hladce do konce = máme 15 očí.

opakuj řadu 8 a 9 osmkrát = máme 31 očí.

příští 9 řada : hladce
příští řada : hladce k posledním 2 okům před značkou (středovým okem) a tyto 2 oka splést hladce, středové oko hladce, za středovým okem splést 2 oka hladce za zadní nit, hladce do konce = zbývá 29 očí.
opakuj 2 poslední řady, dokud na jehlicích nezbyde posledních 5 očí.
další řada : hladce
další řada : splést 2 hladce, 1 hladce (středové oko), splést 2 za zadní nit = zbývají 3 oka.
další řada : hladce
další řada : splést 2 hladce, 1 hladce = 2 oka.
uzavřít a vypnout.

LUPÍNEK II.

začínáme na 3 oka

řada 1 - 4: hladce
řada 5 (lícová strana) : 1 hladce, značka, 1hladce, značka, 1hladce
řada 6 : hladce
řada 7 : hladce ke značce, oko z příčné, sejmi značku, 1hladce, sejmi značku, oko z příčné, hladce do konce = máme 5 očí.
řada 8 : hladce
řada 9 : opakuj 7. řadu = máme 7 očí.
řada 10 : 3 hladce, 1 obrace, 3 hladce
řada 11 : opakuj 7. řadu = máme 9 očí
řada 12 : 3 hladce, obrace ke značce, sejmi značku, 1 hladce, sejmi značku, obrace k posledním 3 očím, a tyto poslední 3 oka hladce.

Nyní opakuj řady 11 a 12, dokud nebudeš mít 31 očí.

další řada  (lícová) : hladce
další řada : opakuj řadu 12.

opakuj tyto 2 řady 3 krát.

další řada : hladce ke dvěma očím před značkou, tyto oka spleť hladce, sejmi značku, 1 hladce, sejmi značku, spleť 2 hladce za zadní nit, hladce do konce = máme 29 očí.
další řada : opakuj řadu 12.

opakuj tyto dvě řady, dokud ti nezbyde 7 očí.

další řada : 1 hladce, 2 splést hladce, sejmi značku, 1 hladce, 2 splést hladce za zadní nit, 1 hladce = máme 5 očí.

další řada : hladce
další řada : 2 splést hladce, 1 hladce, 2 splést hladce za zadní nit = máme 3 oka
další řada : hladce
další řada : 2 splést hladce, 1 hladce = máme 2 oči. 

uzavřít a vypnout.

středa 18. září 2013

Haruki Murakami - 1Q84

Dva měsíce. Fukaeri, Tengo a Aomame, Stará paní, Tamaru... Píšu jen o těch, co se mi líbili. Za těch 750 stran jsem je dobře poznala. To se prostě nafoukne, když toho chce člověk tolik říct. A abychom to taky pochopili. A jak se posouvám knihou od stránky k stránce, pomalu se přede mnou rozkrývá příběh. Ale vždycky jen o kousek. Kniha mně drží na provázku až do konce.
Při čtení si připadám čistší, lepší, vzdělanější a přemýšlím, jestli bych neměla změnit životosprávu. A jak se sakra cvičí všechny svaly těla?
A že se Tengo stravuje prostě... Ha ha, pro mně je prostý si namazat chleba s medem.
A že je ta láska od deseti neuvěřitelná? Já jí věřím.
Posledních cca 50 stran jsem nedočetla. Prostě jsem přeskočila na poslední stranu. Stačilo mi ujištění, že se Tengo rozhodl Aomame najít.
A pak jsem sedla k netu a hledala, jestli už je poslední díl v knihovně. Není. Nevadí, stejně jako za těch pár dní kolem mně líně plynula tahle kniha, líně si na ni počkám. Ta mi z hlavy jen tak nevypadne.

Ps : A jak jsem k ní vlastně přišla ? Občas koukám, co mají lidi v ruce, když u mě platí nákup. Slečna byla zaskočená. Ale teď už vím, že ne tím, že jsem se zeptala, ale tou knihou. Prostě jen nevěděla, co o ní v rychlosti říct, když je toho tolik.

úterý 10. září 2013

Návamek..;)

Inspirace z netu a "špagátů. Já špagátky nemám, ale mám tlustou vlnu. Akorát vám teda povím, že se to fotí děsně blbě, když je člověk i fotograf i modelka. ;)


Už jenom zapošít a můžeme jít na bál...;)


čtvrtek 5. září 2013

Jednou za čas

přebírám a uklízím. Momentálně krabičku ( spíš bednu ;) s korálkama, protože se mi v ní rozsypaly a navíc už jsem absolutně ztratila přehled. Našla jsem například jehly, který jsem postrádala už několik měsíců. ;) Ne že by mi k něčemu byly, většinou stejně navlíkám prstama nebo pinzetou, ale co kdyby...

Jóóó, a myslím, že dlouho nic nekoupím. Leda snad nějakej kufřík na nářadí, do kterýho bych korálky přendala, abych měla lepší přehled. Krabice od bot není úplně ideální, protože jsou sáčky naskládaný na sebe a jak jich je moc, nevím, co mám dole. Chce to prostě krabici s přihrádkami.

A protože nemám dolarovou bankovku jako Angelina, posloužil mi aspoň metr. ;)


Ono jich třeba není moc, ale mě přijde, že to je naprosto šílený množství. Úplně se mi svírá žaludek...;)


Christopher Moore - Špinavá práce

A teď chci mít ve svý malý knihovničce další knížku.

Charlie je novopečený otec.

Charlie už předtím pár vteřin držel maličkou Sophii v náručí a zase ji rychle předal staniční sestře s tím, že by měl někdo kvalifikovanější přepočítat, jestli má správný počet prstů na rukou i nohou. Sám to spočítal dvakrát a pokaždé dospěl k počtu jednadvacet.
"Co když má to děcko ocas?" Charlie si byl naprosto jistý, že na ultrazvuku ze šestého měsíce zahlédl ocas. Prý pupeční šňůra!
"Žádný ocas nemá, pane Ashere."
"Budu ji mít rád i s prstem na ruce navíc, nebo s ocasem."
"Žádný zatracený ocas nemá, vy troubo!"
"Mohli jste jí ten ocas odstranit na porodním sále."
Charlie vzal jeden dlouhý pramen Racheliných vlasů, natáhl ho přes Sophiinu hlavičku a začal ho upravovat, jako kdyby to byly její vlásky.
"Nic na tom nebude, když jí nenarostou vlasy. Když nám dají její ocas, můžeme jí z něj transplantovat chomáčky chlupů na hlavu.."

Tahle kniha má hloubku. I když se při čtení budete smát tak, že vám potečou slzy, jsou v ní místa, kde je skrytá hluboká pravda. Je o životě, umírání, o Smrťovi, Kerberech, příšerách z hlubin, bláznech, betasamcích...

Je nádherná.




Knihy

Co o mně ještě nevíte. Jsem knihožrout. Já prostě nečtu, ale knihy pojídám. Čtu od chvíle, co jsem se naučila číst a mohla si pořídit průkazku do knihovny.
Bez knih vydržím tak týden a nahradím je alespoň časopisem, návodem k použití, seznamem telefonních čísel, křížovkou...
Chodím do knihovny, myslím si na digitální čtečku, čtu v MHD, posteli, u stolu, jídla, čištění zubů. Když dělám něco, u čeho nemůžu číst, poslouchám mluvené slovo.
Nejradši mám beletrii. Fantasy, detektivky, historický romány, současnou literaturu, prostě všechno. ;)
Moje životní knížky se mění s věkem, ale už dlouho na prvním místě zůstává V BROOKLYNU ROSTE STROM a MALEVIL. Když jednou za čas nestihnu zajít do knihovny, vezmu si jednu z těch dvou a znova si ji přečtu. Už ani nespočítám, kolikrát jsem je četla...;)
A tohle píšu jako úvod mého nového štítku s prostým názvem "KNIHY". Asi před týdnem jsem totiž přečetla super knížku a po ní další a v duchu jsem si na ně vytvářela recenzi. Nejsem žádnej odborník, ale svými slovy sem od teď budu psát pocity z knížek, co přečtu.

Semínko

Mám semínko... Jupííí. Ani jsem nedoufala a netuším, jak se to mohlo stát. Jsem smířená s tím, že ve čtvrtým patře se semínka prostě nekonaj. A tak jsem náležitě překvapená a šťastná a tak vůbec...


Z týhle překrásný kytky : 



Co je navíc užitečná jako přírodní antibiotikum.


A jejíž listy se ve Francii přidávají do salátů.


A co chutná přibližně jako ředkvička : 

A semínko : )


neděle 1. září 2013

Sklizeň

Bez komentáře. A nesmějte se...;)


Spínací špendlíky

A už jsem vám říkala, jak jsem našla ještě jednu krabičku se spínacími špendlíky ? Já mám totiž takovej ošklivej zvyk, doplést rukavice a palce nechat na spínacích špendlících, že se to někdy doplete a tak to odložím do krabičky a začnu plést další. Ale smůla převeliká, začaly mi docházet špendlíky. Já ty rukavice nakonec vždycky dodělám, ale musí bejt prostě správná konstelace hvězd a dodělávat je z donucení, jen proto, že nemám špendlíky... Ale zase kupovat další, se mi nechtělo. Tak už jsem se pomalu smířila s tím, že holt dodělám "nedodělky" a jak jsem tak hledala nějakou nit nebo co, objevila jsem krabičku plnou špendlíčků. Jupííí...;) Nemusím pod tlakem vůbec nic.

Ale stejně, dneska nějaké rukavice dodělám. Abych si naplnila i tu první krabičku, už beznadějně prázdnou...


Ps : A ty černý, jsem upletla tento týden. Budeme mít s holkama do práce. V zimě tam jsem totiž jak tučňáci. Máme tam děsnou kosu a jsme většinou tak navlečený, že ani nepřipažíme. Teď jsem přemýšlela, jestli za tu poslední větu dát smajlíka takhle :), nebo takhle :(. Ale nevím. Na jednu stranu je to vtipný a na druhou smutný. A v lednu a únoru se rozhodně smát nebudu.



Recyklace

staré hnusné skleničky. Nóóó, nejsem si jistá, že by byla teďka hezčí. ;) Nějak mě to nenadchlo. Na netu na obrázkách to vypadá skvělě a pak když to převedu do reality a taky vyrobím, tak se mi to prostě nelíbí. Příště zkusím jemnější vlnu. Třeba je to jenom tím.

A proč to vlastně dělám. Protože se nám vdává kolegyně a já se nabídla, že vyrobím "něco" na peníze.

A brousíme a brousíme a brousíme... Málem mi upadly ruce. To jsem ještě netušila, že mě čekají mnohem horší věci...;)


Švestková povidla... Skleničku odmočíme a papír jednoduše sloupneme. Hm, tak to by šlo. Až na to, že po sloupnutí papíru se objevila silná vrstva lepidla a mě došel čistič. Zkusila jsem tedy odlakovač. Sežral mi houbičku a nasrala jsem kočku. Ale zase jsem pak měla príma náladu...;)


 Tak to bychom měli...


Zkouška vzoru : 


A jedeme naostro. Chtěla jsem otevřené lemy, abych pak mohla udělat neviditelný steh. Problém nastal, když jsem tu zelenou upárala. Na jednom konci bylo 15 očí a na druhém jen 14. Udělal to ten "hráškový" okraj. Než jsem pochytala všech 15 očí, byla jsem splavená jak kůň. ;)


Zátiší s háčkem :


Zátiší s pleteninou : 


Hotovo : 


Víčko, jsem dodělala až pak.


Ps : A nejvtipnější je nápad Fousáčka. Až do skleničky naskládáme penízky, přilepíme víčko ke skleničce, aby to nešlo otevřít. Bez práce nejsou koláče...;)



čtvrtek 29. srpna 2013

Jičín

A už jsem vám říkala, jak jsme byli na výletě v Jičíně?



Další zavřenej krámek. Další lidi bez práce. Můžeme jet všichni hromadně do ( prdele ;) Glóbusu, nebo do Letňan. Já byla v Letňanech nakupovat jen jednou a myslím, že můžu s klidem říct : UŽ NIKDY VÍCE. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu. Je to tam obrovský, monstrózní a naprosto hnusný.
A jak nelibě nesu, že nám zvětšili Glóbus. Naštěstí jsme objevili skrytý parkoviště hned u vchodu, takže ho nikdy nemusíme projít celej. Ale minule jsem potřebovala do DM pro oblíbenej šampon a to teda byla doba, než jsem tam došla. Děsně mi to po tý pitomý dlažbě klouzalo, takže jsem nemohla nabrat správnou rychlost, a fakt jsem myslela, že se tam nedokloužu. Jako z nějakýho pitomýho snu, kdy se snažíte někam dojít a vzdálenost se nezmenšuje. ;)
Tak já nevím... Nevím, jestli jen já, nebo jestli má tyhle pocity a husí kůži z "nákupních center" i někdo jinej.

Zase knoflíci

Ale ono jich není nikdy dost. I když ta lahev ve který je budu mít, už bude asi plná...;)



To nevadí, já to s místem nějak vymyslím. ;) Další stejně neplánuju, tyhle jsem koupila, protože byly za polovic.

pondělí 26. srpna 2013

Jedna letní stolička

Já bych oblepovala a oblepovala... Jenže si je nemůžu všechny nechat. Bychom se tu přes stoličky nehnuli. A tak šla do světa. Ale jen ke švagrový, tak mě to tak nebolí...;)


To jsem takhle jednou na jaře byla vypuštěná z práce dřív a že si teda udělám radost a stavím se na palmovce pro nějaký ubrousky. Tak jsem tam dojela, zbytek došla pěšky a z krámku bylo kadeřnictví...;( Procourala jsem okolí a nikde nic. Byla jsem z toho smutná. Ubrousky na netu kupovat nechci. Za prvý, platit za poštovný stovku a za ubrousek pět korun, je zhovadilost a za druhý, si na netu prostě nejsem schopná vybrat. Potřebuju je prostě vidět na živo.
Tak jsem to pro tu chvíli vypustila a dala se zase do pletení. ;)
A asi za dva měsíce jsem zase měla jet okolo Palmovky, tak jsem si zadala do mapy hledání ubrousků a objevila nový krámek kousek nad tím starým, ale na opačné straně, než jsem posledně brouzdala.
V daný den jsem se do něj tedy vydala. A on to byl ten původní, jen přestěhovaný a ještě mi paní prodavačka řekla, že měli na kadeřnictví nějaký čas ceduli o stěhování, ale že ji na jaře sundali. 
Nóóó, tak to jsem celá já a moje výpravy v kostce.
No věřili byste tomu ? ;)

neděle 21. července 2013

Na kartičky

Taky máte spoustu kartiček jako já? Taky jste švadlena začátečník ? Tak tohle zvládne každej. ;)
Návod je odsud.

Míry jsem poupravila na centimetry.
My to budeme mít 16cm x 12cm a může být i 15cm x 12cm.
Kapsička je polovina delší strany, tzn 8cm nebo 7,5cm.
Na švy jsem si počítala s 1cm, ale jak se zadaří, tak se zadaří. Já měla cca 0,7cm.
Podšívku (vlizelín) jsem dávala jen pod ty květovaný. Manšestr jí nepotřebuje, je pevnej dost.
Poutko jsem udělala ze šňůrky z tepláků.




A včera jsem seděly s Lídou na zahradě a přišívaly knoflíky.


čtvrtek 18. července 2013

Jen pro ten dnešní den...

Dneska mám lepčí náladu. Potřebovala jsem tvořit. Upustit páru. ;) Ještě to nemám hotový, nestihla jsem to. Ale zítra to dodělám a vložím. Zatím mi to vychází podle plánu. Nic neočekávanýho se nestalo, až na malou nehodu se žehličkou. ;) Opět se mi vlizelín přilepil jinam než měl. Ále co... Hlavně že nemusím bejt v práci.

To bude krása... (nové špendlíčky)


Odpadky...



A jedna nasraná, maskovaná kočka :




Já totiž když chci šít, tak okupuju stůl na kterým si Hýta udělala bydlení. Tak si na oplátku vybrala křeslo s vypraným prádlem. 

středa 17. července 2013

Retro náramky

Dovezla jsem si od švagrové ocásky, že z nich něco vyrobím.
Ani nevím, jaký to je. Mám špatnou náladu a zakalenej úsudek. Tím pádem se mi ani nechce psát.

Tak jen fotka :

Ps : Inspirovala jsem se na Googlu.

Pss : Ještě jeden :