pátek 8. února 2013

Kožíšek na jehlice

Obal na jehlice mám. Ale potřebovala jsem na menší a na háčky. Tak jsem si ušila na Amálce.
Inspiraci jsem našla tuto a provedení je tradičně amatérsky moje. ;)
Stehy křivý, prsty rozpíchaný...;) Ještě musím obšít poutko na knofl, ale už mne děsně bolí prst, fleece jde špatně prošívat. A až teď jsem si vzpomněla, že mám náprstek...;) To je typický.
Vzpomínám si na naše výrobky ve škole na druhým stupni.
Nasazení a zapálení pro věc veliký a pak jsem dostala za tři...;)

Večerní dávka rozmazaných fotografiíí :




čtvrtek 7. února 2013

Tátova zvířena

Fotka nekvalitní, ale dostatečně ilustruje, jak se jim na tý vysočině žije. Jsou na tom finančně asi jako žebráci, ale maj se rádi.


Pouzdro na mobil

Ani jsem ho sem nedávala, protože fotky mizerný, večer je to prostě k prdu a jiný nemám, protože šlo hned do světa.
Jenže, ho viděl kolega v práci a včera říká : Péťo ty pleteš takový hezký barevný pouzdra na mobil...
Tak dneska přemýšlím nad barvou a jdu vyrábět další.
A manžel na to podotknul, jestli jsem mu nezapomněla říct, že za to dá 300. ;)
Nooo, to bych za to nedostala, tak to radši dám zadarmo a protekci v oddělení, než to prodávat pod cenou.


Barva je víc šedá. To světlo zkreslovalo. Ale pletlo se to samo, protože jsem se těšila, jakej další barevnej proužek to udělá. Klubíčko jsem koupila před vánoci v krámku u Martiny. Paní Martina má krámek nacpanej až po strop nevídanejma krásama a já vždycky prohrabu hlavně takovej papírovej koš ve kterým má zbytkový klubíčka. Tentokrát jsem tam nechala přes sedm stovek. ;) Mám i jehlice.

A zpátky k pouzdru. Pletla jsem od oka a zapomněla si napsat počet očí a tak. ;) Ale šlo mi hlavně o to, abych nemusela sešívat. Takže základ je pletení od špičky a pak v kruhových řadách stále hladce, v dostatečné výšce uzavřít přední stranu řetízkem a dokončení je s ujímáním do špičky. Přišít knoflík a je to.

Není to žádnej super popis, ale slibuju, že se hecnu a teď co budu plést, tak si to zapíšu. A líp nafotím.

Ale stejně to chce ještě vytunit. Nepletoucí člověk je spokojenej. Já na tom vidím mouchy.


pátek 1. února 2013

Amálka

A když už jsem práskla nový šicí stroj, tak vám představuji svoji Amálku (Lucznik Amelia II 2005) :


Přišla mi těsně po vánocích PéPéelkem. Ale stejně to mám jako od Ježíška. Protože když jsem dorazila domů z práce, v pokoji stála krabice a žádnej PéPéel panáček nikde v dohledu. Takže Ježíšek.

Zatím si Amálku tak jako hýčkám. Promýšlím, co na ní ušiju, koukám do návodu, co všechno umí, zkusila jsem si pár stehů, navlíkla nitě...

Prostě si to užívám.

Moje první

tvoření na novém šicím stroji.

Obal na lahvičku pro holčičky na výlety.
Pěkně jsem se u toho zapotila a zjistila, že potřebuju pravítko s rukojetí, neboť mi vždycky když už je to finální řez, to umělohmotný pravítko (doprdele) ujede.

Není na tom výšivka, jak jsem si plánovala a nemá to nastavitelnej popruh, ale já sem tak šikovná...;)))


Ps : Takové pěkné vánoční barvičky...;)