středa 18. září 2013

Haruki Murakami - 1Q84

Dva měsíce. Fukaeri, Tengo a Aomame, Stará paní, Tamaru... Píšu jen o těch, co se mi líbili. Za těch 750 stran jsem je dobře poznala. To se prostě nafoukne, když toho chce člověk tolik říct. A abychom to taky pochopili. A jak se posouvám knihou od stránky k stránce, pomalu se přede mnou rozkrývá příběh. Ale vždycky jen o kousek. Kniha mně drží na provázku až do konce.
Při čtení si připadám čistší, lepší, vzdělanější a přemýšlím, jestli bych neměla změnit životosprávu. A jak se sakra cvičí všechny svaly těla?
A že se Tengo stravuje prostě... Ha ha, pro mně je prostý si namazat chleba s medem.
A že je ta láska od deseti neuvěřitelná? Já jí věřím.
Posledních cca 50 stran jsem nedočetla. Prostě jsem přeskočila na poslední stranu. Stačilo mi ujištění, že se Tengo rozhodl Aomame najít.
A pak jsem sedla k netu a hledala, jestli už je poslední díl v knihovně. Není. Nevadí, stejně jako za těch pár dní kolem mně líně plynula tahle kniha, líně si na ni počkám. Ta mi z hlavy jen tak nevypadne.

Ps : A jak jsem k ní vlastně přišla ? Občas koukám, co mají lidi v ruce, když u mě platí nákup. Slečna byla zaskočená. Ale teď už vím, že ne tím, že jsem se zeptala, ale tou knihou. Prostě jen nevěděla, co o ní v rychlosti říct, když je toho tolik.

úterý 10. září 2013

Návamek..;)

Inspirace z netu a "špagátů. Já špagátky nemám, ale mám tlustou vlnu. Akorát vám teda povím, že se to fotí děsně blbě, když je člověk i fotograf i modelka. ;)


Už jenom zapošít a můžeme jít na bál...;)


čtvrtek 5. září 2013

Jednou za čas

přebírám a uklízím. Momentálně krabičku ( spíš bednu ;) s korálkama, protože se mi v ní rozsypaly a navíc už jsem absolutně ztratila přehled. Našla jsem například jehly, který jsem postrádala už několik měsíců. ;) Ne že by mi k něčemu byly, většinou stejně navlíkám prstama nebo pinzetou, ale co kdyby...

Jóóó, a myslím, že dlouho nic nekoupím. Leda snad nějakej kufřík na nářadí, do kterýho bych korálky přendala, abych měla lepší přehled. Krabice od bot není úplně ideální, protože jsou sáčky naskládaný na sebe a jak jich je moc, nevím, co mám dole. Chce to prostě krabici s přihrádkami.

A protože nemám dolarovou bankovku jako Angelina, posloužil mi aspoň metr. ;)


Ono jich třeba není moc, ale mě přijde, že to je naprosto šílený množství. Úplně se mi svírá žaludek...;)


Christopher Moore - Špinavá práce

A teď chci mít ve svý malý knihovničce další knížku.

Charlie je novopečený otec.

Charlie už předtím pár vteřin držel maličkou Sophii v náručí a zase ji rychle předal staniční sestře s tím, že by měl někdo kvalifikovanější přepočítat, jestli má správný počet prstů na rukou i nohou. Sám to spočítal dvakrát a pokaždé dospěl k počtu jednadvacet.
"Co když má to děcko ocas?" Charlie si byl naprosto jistý, že na ultrazvuku ze šestého měsíce zahlédl ocas. Prý pupeční šňůra!
"Žádný ocas nemá, pane Ashere."
"Budu ji mít rád i s prstem na ruce navíc, nebo s ocasem."
"Žádný zatracený ocas nemá, vy troubo!"
"Mohli jste jí ten ocas odstranit na porodním sále."
Charlie vzal jeden dlouhý pramen Racheliných vlasů, natáhl ho přes Sophiinu hlavičku a začal ho upravovat, jako kdyby to byly její vlásky.
"Nic na tom nebude, když jí nenarostou vlasy. Když nám dají její ocas, můžeme jí z něj transplantovat chomáčky chlupů na hlavu.."

Tahle kniha má hloubku. I když se při čtení budete smát tak, že vám potečou slzy, jsou v ní místa, kde je skrytá hluboká pravda. Je o životě, umírání, o Smrťovi, Kerberech, příšerách z hlubin, bláznech, betasamcích...

Je nádherná.




Knihy

Co o mně ještě nevíte. Jsem knihožrout. Já prostě nečtu, ale knihy pojídám. Čtu od chvíle, co jsem se naučila číst a mohla si pořídit průkazku do knihovny.
Bez knih vydržím tak týden a nahradím je alespoň časopisem, návodem k použití, seznamem telefonních čísel, křížovkou...
Chodím do knihovny, myslím si na digitální čtečku, čtu v MHD, posteli, u stolu, jídla, čištění zubů. Když dělám něco, u čeho nemůžu číst, poslouchám mluvené slovo.
Nejradši mám beletrii. Fantasy, detektivky, historický romány, současnou literaturu, prostě všechno. ;)
Moje životní knížky se mění s věkem, ale už dlouho na prvním místě zůstává V BROOKLYNU ROSTE STROM a MALEVIL. Když jednou za čas nestihnu zajít do knihovny, vezmu si jednu z těch dvou a znova si ji přečtu. Už ani nespočítám, kolikrát jsem je četla...;)
A tohle píšu jako úvod mého nového štítku s prostým názvem "KNIHY". Asi před týdnem jsem totiž přečetla super knížku a po ní další a v duchu jsem si na ně vytvářela recenzi. Nejsem žádnej odborník, ale svými slovy sem od teď budu psát pocity z knížek, co přečtu.

Semínko

Mám semínko... Jupííí. Ani jsem nedoufala a netuším, jak se to mohlo stát. Jsem smířená s tím, že ve čtvrtým patře se semínka prostě nekonaj. A tak jsem náležitě překvapená a šťastná a tak vůbec...


Z týhle překrásný kytky : 



Co je navíc užitečná jako přírodní antibiotikum.


A jejíž listy se ve Francii přidávají do salátů.


A co chutná přibližně jako ředkvička : 

A semínko : )


neděle 1. září 2013

Sklizeň

Bez komentáře. A nesmějte se...;)


Spínací špendlíky

A už jsem vám říkala, jak jsem našla ještě jednu krabičku se spínacími špendlíky ? Já mám totiž takovej ošklivej zvyk, doplést rukavice a palce nechat na spínacích špendlících, že se to někdy doplete a tak to odložím do krabičky a začnu plést další. Ale smůla převeliká, začaly mi docházet špendlíky. Já ty rukavice nakonec vždycky dodělám, ale musí bejt prostě správná konstelace hvězd a dodělávat je z donucení, jen proto, že nemám špendlíky... Ale zase kupovat další, se mi nechtělo. Tak už jsem se pomalu smířila s tím, že holt dodělám "nedodělky" a jak jsem tak hledala nějakou nit nebo co, objevila jsem krabičku plnou špendlíčků. Jupííí...;) Nemusím pod tlakem vůbec nic.

Ale stejně, dneska nějaké rukavice dodělám. Abych si naplnila i tu první krabičku, už beznadějně prázdnou...


Ps : A ty černý, jsem upletla tento týden. Budeme mít s holkama do práce. V zimě tam jsem totiž jak tučňáci. Máme tam děsnou kosu a jsme většinou tak navlečený, že ani nepřipažíme. Teď jsem přemýšlela, jestli za tu poslední větu dát smajlíka takhle :), nebo takhle :(. Ale nevím. Na jednu stranu je to vtipný a na druhou smutný. A v lednu a únoru se rozhodně smát nebudu.



Recyklace

staré hnusné skleničky. Nóóó, nejsem si jistá, že by byla teďka hezčí. ;) Nějak mě to nenadchlo. Na netu na obrázkách to vypadá skvělě a pak když to převedu do reality a taky vyrobím, tak se mi to prostě nelíbí. Příště zkusím jemnější vlnu. Třeba je to jenom tím.

A proč to vlastně dělám. Protože se nám vdává kolegyně a já se nabídla, že vyrobím "něco" na peníze.

A brousíme a brousíme a brousíme... Málem mi upadly ruce. To jsem ještě netušila, že mě čekají mnohem horší věci...;)


Švestková povidla... Skleničku odmočíme a papír jednoduše sloupneme. Hm, tak to by šlo. Až na to, že po sloupnutí papíru se objevila silná vrstva lepidla a mě došel čistič. Zkusila jsem tedy odlakovač. Sežral mi houbičku a nasrala jsem kočku. Ale zase jsem pak měla príma náladu...;)


 Tak to bychom měli...


Zkouška vzoru : 


A jedeme naostro. Chtěla jsem otevřené lemy, abych pak mohla udělat neviditelný steh. Problém nastal, když jsem tu zelenou upárala. Na jednom konci bylo 15 očí a na druhém jen 14. Udělal to ten "hráškový" okraj. Než jsem pochytala všech 15 očí, byla jsem splavená jak kůň. ;)


Zátiší s háčkem :


Zátiší s pleteninou : 


Hotovo : 


Víčko, jsem dodělala až pak.


Ps : A nejvtipnější je nápad Fousáčka. Až do skleničky naskládáme penízky, přilepíme víčko ke skleničce, aby to nešlo otevřít. Bez práce nejsou koláče...;)