čtvrtek 31. prosince 2015

Tak teď už ale opravdu poslední letošní

"Nejvýznamnější letošní událost v týhle rodině jsem já.", řekl Pan Ovečka, "A tak bude poslední příspěvek tohoto roku o mně a basta."


Tradááá, náš paša... ;)


Óóó, jak byly naše životy nudné a prázdné...;)

středa 30. prosince 2015

Kabátek na polštář

Tak já si myslím, že je to letošní poslední příspěvek. ;)

Inspiraci jsem našla na pinterestu a čekala na vhodnou košili. S Panem Ovečkou se teď do hrabárny nedostanu, protože tam mají schody. A když jsem tam byla naposledy, na košili jsem ani nevzdechla. Tak příště. A vůbec budu příště víc hrabat. Protože jsem zjistila, že na ty moje pidi věci, mi vždycky stačí jen kousek látky a v hrabárně se kolikrát najdou takový skvosty, až se člověk diví. ;)

Takže voalá : kabátek na polštář ze staré košile je na světě :


Do kapsičky jsem chtěla naaranžovat nějakou pěknou hračku, ale Pan Ovečka se dožadoval kaše, takže smolík. ;)

pondělí 28. prosince 2015

Naše teta Lída

Ta když přijede, tak je to svátek. Což nás trošku mrzí. Protože to s Panem Ovečkou nesmírně umí a to se nám líbí. Ona je vůbec celá taková vhodná pro děti. Má mateřskou náruč jako stvořenou k muchlání, konejšivej hlas, pěkně zpívá a vypráví. Taky má dlouhý vlasy za který se dá tahat a zajímavý tetování a vůbec...


Samantha Shannon Kostičas

Tak mi letos Ježíšek přinesl knížku. Knížky dostávám ráda. Hned ten večer jsem místo tří bratrů přečetla půlku. ;)

Taťka Fousáč mi druhej den řekl, že vyšel ještě druhej díl a dohromady jich bude sedm.
A já na to, kdy jako dostanu ten druhej, že se mi to líbí a budu chtít všechny. Tak prej v létě k narozeninám. Haha, to teda nee. Řekla jsem mu, že bude jak Maruška v lednu sbírat jahody a protože jde na nákup, bez druhýho dílu ať se nevrací.

Tak už ho čtu. jupííí...


A zítra... Zítra taťka slíbil, že vezme Pana Ovečku na procházku a já si budu moct číst. I když je možný, že spíš budu spát. ;)

Babiččina vánočka

Jak přeopatrně jsme ji převáželi a s jakou chutí jsem se do ní dneska ráno zakousla. ;)
A když jsem babičku fotila při pletení, říkala jsem si, kolik vánoček už asi za svůj život napekla. Jsem ráda, že se dočkala pravnoučete. Panu Ovečkovi se moc líbí. Poslouchal, jak mu zpívala, nechal se chovat a na závěr jí chtěl sebrat brejle. Prostě babička jak má být. ;)


Takže vlastně o vánočku jde až v poslední řadě. Důležitý je něco úplně jinýho. Ta naše babička. Jak mi říká, že mám pěkný vlasy a chlapeček jak je milounkej a hezkej a jak se pěkně usmívá. A tak.

pondělí 21. prosince 2015

Vánoční Srdíčka

Malé radosti. Každej o nich mluví a já se je si naučila dělat. ;) Ano, mám to správně napsaný. ;)
Udělala jsem si radost a ušila filcová srdíčka a hvězdičky na vánoční stromek. Jóóó, mám jich víc, ale zatím jen nastříhaných. Hotové jsou čtyři včetně jedný hvězdičky. To neva, aspoň něco a ještě mám 2 dny a jednu noc. :D


A jak jsem je vycpala zbytky po stříhání a není to pravidelný, jsou malinko průsvitná a moc hezky to vypadá. ;) Mě se kolikrát omylem povedou tak hezký věci... ;)


Knoflíčky

Jsem zvědavá, jak dlouho ho budou bavit. Mě baví už několik let. :D A ta žlutá kožešinka... Ach... ;)



Ps : Neuvěřitelné se stalo skutkem.. Od té doby co se mi Amélie vrátila od odktora, dá se na ní šít a i mě to víc baví, než předtím, kdy sem se při každým švu nehorázně zapotila. Díky Pane nevím, jak jmenujete, že jste mi ji opravil. ;)

čtvrtek 17. prosince 2015

První dárky

odnesl Ježíšek dnes odpoledne naší Paní doktorce a sestřičce. Balili jsme na poslední chvíli a pak jsem na prohlídku klusala, abych nepřišla pozdě. ;)

Svíčka, javůrek a pytlíček s levandulí. Tý jo, teď sem si vzpomněla na jeden děsně starej vtip, kdy se říkalo, že když dostaneš na vánoce vůni, tak smrdíš, když šampón, tak máš mastný vlasy a tak dál... ;)
Nooo, tak doufám, že si to tak nepřeberou. ;)


Ps: Ta levandule... To bylo fakt úžasný, že mi ji Baru dala. To jsou vděčný dárky. 





K vánocům patří

oříšky... ;)


pondělí 14. prosince 2015

Doremoskováno

A příští rok se uvidí. Je to docela vopruz. ;( Jedno těsto peču tak na 3 x. Letos to s chlapečkem ještě šlo. Šmrdolí se tady na podložce a mohla jsme si před něj sednout a plnit remosku, ale za rok už bude chtít pomáhat. ;) A na linku se mi nevejde. Tak nevím. Vždycky jsem chtěla péct s někým. Protože takhle o samotě je to trochu smutný. Kdyby se našla nějaká parťačka... To by to odsejpalo.
Ani sem neměla čas nic psát. A na focení jsem neměla sílu. ;)

Tak aspoň jedna se Slečnou Zuzunou...


No a teď hurá vyžehlit tu hromadu prádla, co se mi tady mezitím nakupila. ;)

čtvrtek 10. prosince 2015

Věci

Jsou věci které prostě člověk potřebuje mít. A tak když jsem šla od zubaře, koupila jsem si plechovou krabičku. O tom že mám ráda Harryho Pottera se rozepisovat nemusím a že mám ráda krabičky, už taky každý ví. Někdy si říkám, jestli už to není nějaká diagnóza. ;)


Ještě nevím, co do ní dám, tak zatím odpočívá na stole, aby na ní bylo dobře vidět.
Prostě parádní! ;)


neděle 6. prosince 2015

stitch n bitch na kafi ;)

Tak jsem dnes asi po pěti letech co o Stitch n bitch vím, sebrala odvahu a vydala se na jejich každo měsíční setkání do některé z pražských kafáren. V hlavě jsem si sumírovala svoje chabé znalosti angličtiny a říkala si, že to bude ok, když sebou budu mít tabletu, že si kdyžtak otevřu překladač a že stejně pleteme všechny stejně, takže nae probléma. ;)
Nóóó, na tabletu nebyl čas. ;) Když se mě holky na něco zeptaly, očekávaly odpověď hned a ne až za týden. ;) Strašně jsem se zapotila. ;) Tak jsem se pak radši schovala za foťák a za jehlice a bylo mi fajn. No a pak taky s dětma. Emilka a Jindříšek byli boží. Nekladli na mě tak vysoké nároky. Emilce stačilo sbírat spadený hračky ze země a parkrát vyfotit a Jindra byl spokojenej, že mu neberu jídlo. ;)

Takže když budu mít jistotu, že tam budou i příště, tak zas ráda přijdu. ;) Nebo sebou vezmu Pana Ovečku, ten mi to vyjedná. ;)










 














čtvrtek 3. prosince 2015

Vánoce nakonec budou

Tak si tady tak sedím a pláču. Pláču, protože Panu Ovečkovi přišly dárky. ;)


Já se totiž před kamarádkou zmínila, že příbuzný vyhlásili, že letos žádný dárky, protože nejsou prachy a mě teprve teď došlo, jak je mi to líto. Jak moc bych chtěla, aby Pan Ovečka měl pod obřím stromečkem ještě obřejší hromadu dárků. ;) Aspoň letos, když jsou to jeho první...

Takže jó, sice jich nebude úplně nejobřejší hromada, ale aspoň od nás a Marunky něco. Děkujeme Ježíšku. ;)

Ps : A dneska v noci už taťka jeden ten dárek musel rozbalit. ;) Ne že by byl tak nedočkavej, ale vevnitř bylo autíčko a to prostě samo od sebe začalo v noci houkat, tak jako houkají auta, když se je někdo snaží ukrást ( že by zlodějská kočka? ;) 
Přištrachala jsem se za taťkou do kuchyně, on tam stojí, v jedný ruce balící papír, v druhý šroubovák, voči slepený... Pohled k popukání. ;) Akorát že pak už mi do smíchu moc nebylo, když jsem zjistila, že Pan Ovečka se rozhodl, že už je ráno. ;)
Takže nejvíc byla nakonec vysmátá kočka. Sice se jí nepodařilo ukrást autíčko, ale vzbudila nás tak jistě, jak se jí to snad ještě nikdy nepodařilo. Jestli tady teda spíš nebyl maličkatej zloděj, maličkých autíček. ;)

středa 2. prosince 2015

První vlaštovka

i když spíš pštros... :D Páč je to z dvojitý dávky. Aby mohl taťka uzobávat už před vánoci a ještě nám něco zbylo na štědrý den. ;)

Vanilkovej bochánek ;)


Letos jen 3 druhy. Za prvý mám málo času a za druhý nám loni tchýně neočekávaně poslala krabici a my už to ani nemohli sníst. A i kdyby letos neposlala, tak to prostě stačí a basta.

Takže letos budeme mít PASQUILKY ;), LINECKÝ A VANILKOVÝ ROHLÍČKY.

Ps : Pasquilky vysvětlím později. ;)

úterý 1. prosince 2015

Muffiny

Konečně jsem se k nim dokopala a upekla. Páč taťka chtěl něco dobrýho k snídani a já měla recept uloženej už docela dlouho. A hlavně jsem si vyzkoušela, že to jde i v remosce.


Drobné úpravy : Místo kefíru zakysanku a opět méně cukru ( 80g ) a použila jsem mléčnou čokoládu. Muffiny jsou celkem světlý, takže by šlo dát o trošku víc kakaa. Jsou prostě málo čoko-kakaový. ;) Taťka Fousáč, říká, že jsou dobrý, ale příště zkusíme zase jiný těsto.

neděle 29. listopadu 2015

Včera

Jsem si všimla, že už ho mám vlastně asi rok dopletený. Myslím, že nakonec bez nafocení putoval do bedny pod postel, protože se ho slečna Zuzuna bála. No a protože krize s úložnými prostory v našem pidi bytečku dostoupila vrcholu ( a navíc se blíží zima ), tak jsem ho prostě vytáhla a jen tak zkusmo přehodila přes křeslo. A ona už se nebojí. Stejně by měla smůlu. ;) Já ho totiž chci mít na očích a sem tam si ho přehodit přes nohy a basta.


Je boží a obrovskej... A ty barvy... Jediný co mě štve, že je z akrylu. Jenže kdyby byl třeba z merina, tak by ani nebyl, protože to bych se nedoplatila. ;)

Šiškové

Ale jsem vostuda...;) Pletla jsem je asi měsíc... Když já teď prostě nevím co dřív... Snad to bude časem lepčí. Ale neměnila bych. Bez toho našeho Pana Ovečky byly ty naše životy tak nudný...;))



sobota 28. listopadu 2015

Už syslím dárky

Já vím, že je to zatím asi jedno. Vím, že si to nebude pamatovat a taky vím, že z toho ještě nemá rozum, ale když to udělá dobře mamince, tak pak třeba bude i mlíčko chutnější. ;)

No prostě sem se dneska málem zhroutila v Počernicích, když jsem zjistila, že už tam nemají ani jednu tu hudební sadu s xylofónem, co jsem mu chtěla dát pod stromeček. Taťka Fousáč to moc nechápal, ale mě úplně píchlo u srdce a bylo mi to tak líto, že jsem se málem rozplakala.

Tak sem zavelela, že se jede ještě do Hloubětína. Že jsem hloupá, že jsem se tak těšila a neměla jsem na to spoléhat, ale že udělám maximum a kdybychom do toho Hloubětína nejeli aspoň na otočku, že bych si to nikdy neodpustila.

A světe div se. V Hloubětíně měli od každého druhu asi 5 krabic.

HURÁÁÁÁÁÁÁ !!!

Strejda Honzík z nás bude mít radost. A mamka ( červenám se ) už se těší, až bude mlátit do xylofonu a halekat tady jak na lesy.

Tak moment! Pro koho je ten xylofón ??? ;))



Ps : A hlavně pssst, ať to Pan Ovečka nezjistí ještě před vánoci. ;)



pátek 27. listopadu 2015

Patrick Taylor

Já teď ani nic netvořím. Jsem večer tak vyřízená, že si s chutí zalezu vedle Pana Ovečky do postele a čtu si. A přes den se k ničemu moc nedostanu. Když spinká, spím s ním, nebo dělám věci okolo domácnosti, anebo někde couráme.

No a teď s chutí čtu Jussiho a taky Patricka Taylora a jeho doktorský knížky. To je takový milý čtení o vesnických doktorech v Irsku v šedesátých letech. Na dlouhé zimní večery jak dělaný. Napsala bych toho víc, ale fakt už mi to nemyslí. Prostě si nějakou z těch knížek přečtěte. ;)


Bordel

Taky máte doma při úklidu takovej bordel? ;) Nebo je to prokletí malejch bytů ?



Ps : A jedna kvízová : Ve kterém kvadrantu se schovává Pan Ovečka ?

pondělí 23. listopadu 2015

Jussi Adler Olsen

Oddělení Q je hustý. ;)
Právě jsem dočetla Vzkaz v láhvi a musím říct, že to bylo tak napínavý, že jsem četla 3 dny v kuse, jen abych se dozvěděla, jak to dopadlo. ;) Chudák Pan Ovečka... ;)
Ba ne, naštěstí to vyšlo na víkend, tak se staral taťka Fousáč.

Takže rozhodně doporučuju.


středa 18. listopadu 2015

Děti milují hudbu

i úplně od nejmenších. Ještěže toho strejdu máme. Živá je přeci jen lepší než jen tak z rádia.
Díky Honzíku a brzy zase, doufám...;)



Ps : Jen pro pořádek : modrý je Pan Ovečka, růžová je Regi, Ovečkova holčička... ;)

úterý 17. listopadu 2015

Schůdečky

Konečně zas téma. ;)
Decoupage už jsem dlouho nepodnikala, je to zcela na okraji mého zájmu, ale občas něco vytvořím. Tvořila bych i více, ale jak už jsem kdysi psala, tak tu zas nechci mít všechno oubrouskovaný. Takže se k ní dostanu jen málokdy, ale za to si to pak náramně užiju. ;) A já si nutně potřebovala aspoň chvíli užít. ;) Opravdu jen chvíli, protože s Panem Ovečkou za zády se do velkých projektů zatím pouštět nemůžu. To až bude větší a bude se moct zapojit. Hm, takže až mu bude tak 30. ;) No to je fuk. Takže jsem si jela k Mrázovi pro látky na hračky, všude vyhlásila, že budu v nejbližších dnech šít,

zvěčnila se i s Panem Ovečkou při výběru stuh a nakonec... ;)


jsem na Palmovce vybírala ubrousky. Protože ty schůdečky už stály v předsíni smontované asi dva měsíce, stále nenatřené, bez možnosti si na ně aspoň položit nohu a zavázat tkaničku. Tak jsem je v pondělí postavila doprostřed pokoje a zvažovala možnosti.

A dneska...




Už jsou i skoro natřené. Teda první vrstva laku už na nich je, ale teprve to schne a jsem sama zvědavá, jak to pak bude vypadat. Slibuji, že foto dodám. ;)

sobota 14. listopadu 2015

neděle 8. listopadu 2015

Preweet market

Opět... Ač obě fotografky ( já teda spíš ve fotografickým důchodu ;), ani jedna jsme nevytáhla foťák, či aspoň mobil a nevyfotily ani obrázek.

Tak aspoň doma vyfocená kořist :





A moc se nám tam líbilo. Navzájem jsme se podporovaly a odtahovaly od stánků, abychom tam nenechaly veškeré naše úspory... Zkrátka jsme byly vzorné. Já mám  knihu a žužláček a Barborka má pexeso a žužláček. Domluvily jsme se, že měsíc budu mít knihu já a ona pexeso a pak si to vyměníme.
Začalo to už když jsme šly od metra.

P : Víš kde to je?
B : Ne, říkala si, že si se dívala a že to máš pod kontrolou.
P : Hm, a máš v mobilu internet?
B : Jo mám, ale mobil mám vybitej. Počkej, podívám se do navigace. Sakra, nefunguje.
P : No to je jedno, je to někde támhle tím směrem. Je to taková ruina.
B : Pojď tudy, já to tady znám. 
P : No ale to jdeme na druhou stranu.
B : Neboj, to bude správně.
P : Počkej, až budeš mít na semaforu zelenou, seš matka vod dítěte! S berlou by se ti kočár blbě vozil.
B : No to je fakt.
P : Ta budova je natřená na modro, přečteš ten nápis na támhletý budově?
B : No to si se zbláznila.
P : Dyť máš nový brejle.
B : No jo, ale potřebuju silnější.
P : Tak počkej, mrknu do mapy. Hele, já jí mám vobráceně. Ale dyť ten telefon držím správně.
B : Poď prosimtě, je to támhle.
P : Seš si jistá ? A jo, modrej barák. No ty si úžasná. Hele, maj to tu hezký, jé cedule se šipkou, jdeme správně. 

A pak to začalo. Péťa se zastavila hned u prvního stánku, protože navázala oční kontakt a hezky nahlas pozdravila. Mladá paní majitelka to vzala jako výzvu a vtáhla jí do svých tenat. 
"Máme tvořivé pytlíčky pro děti, ony si to celý samy vyrobí..." a vesele švitořila dál.
P : Nooo, když víte, my máme teprv půlroční děti.
"Aha, tak to jsou opravdu ještě malé." Zaznělo od majitelky zklamaně.
P : Ale já mám kamaráda, kterej dělá s dětma a jestli teda hledáte místo, dám mu na vás kontakt. "
A tak jsme se s úsměvy přes celé obličeje vydaly dál.
B : No jestli se zastavíš u každýho stánku, tak nám ty dvě hodiny stačit nebudou.
P : Když já za to nemůžu, ale slibuju, že už... Jééé, podívej, co tady mají! 
Péťa vedle vchodu objevila obrovskou knihovnu plnou zaprášených knih.
B: Tak si jednou čuchni a deme.
P : Ale podívej, jak sou krásný. Myslíš, že sou na půjčení tady na místě, nebo že bych si mohla nějakou vzít?
B : Poď prosimtě, přišly sme na trh a ne na knihy.
P : No jo, furt.
B : Jé, podívej ty čepičky, a se sovičkama a vidíš ty tepláčky ? Ty by slušely Panu Ovečkovi, no a podívej ty sukýnky...
P : Neříkala si, že toho máš mraky?
B : Jo, to jó, ale když tyhle sou tak krásný.
P : No to sice jo, ale už toho máš doma dost.
B : No jo, tolik, že to Regi nejspíš ani neunosí.
P : Hele knížky. ;) No to se musím podívat.
B : Koukám, že tobě by stačilo, kdyby tady byly jen knížky, co ?
P : To nejspíš jo. Tebe knížky neberou ?
B : Myslíš, že jich nemám po sobě dost?
P : No já právě žádný nemám.
A tak ( si ) Péťa koupila knihu pohádek. Tedy až poté, co jí Barborka prolistovala a schválila. 
Pak byl stánek s panenkama, pak s hračkama, taky sme viděly sovičky a když jsme byly na konci, narazily jsme na pexeso, kterému neodolala Barborka. U toho obsluhoval mladý, nadějný umělec, jeden z tvůrců pexes, se kterým se hezky povídalo a i se na něj hezky koukalo. ;) No co co, nejsme přeci slepý, ne ?

Na konci řady už nebylo nic, tak jsme se na sebe podívaly a svorně prohlásily :
Jdeme zpátky k těm cumláčkům, protože máme obě děti ve věku, kdy největší trhák, jsou cedulky. Jenže tam byla paní s maminkou a byla strašně nerozhodná a prohlížela si všechno, co tam bylo k vidění a stoupla si tak nešikovně, že prostě nešla obejít, ledaže bysme jí zašlapaly do země, což sme taky měly po 5ti minutách jejího nerozhodnýho : " Tak co mami, tenhle, nebo tenhle?", sto chutí udělat. 
Ale pak se do toho Péťa vložila a paní vyklidila pole, aniž by si něco koupila. Za to my! jsme zodpovědně a velice rychle každá popadla jeden cumláček, vizitku a mazaly do cukrárny.

To bylo tak skvělý. ;) Myslím celý. 
Jak málo stačí ke štěstí matkám, který vypustí na vycházky, byť i jen na 2,5 hodiny. ;)

Díky Baru.





Jak se nám poved hermelín

Báječně. ;) Jen dám příště víc ořechů jen tak do sklenice a cibule i když se mi zdálo, že je nakrájená na tenký půlkolečka, bylo to zatraceně málo. ;) Chce to ještě tenčí než nejtenčí. Ale nebyl do soutěže, tak co...


A naložený byl 4 dny při pokojové teplotě a pak za další dva dny v lednici už sem se jím cpala. ;)

Ps : A úplně jsem zapomněla napsat, jak krásně voní. ;)

Krajkářky

Zas jsem si to nesmírně užila. Někdy je fakt nejlepší vypadnout, s nikým se nedomlouvat a jít si sama.
Baví mě i že je to v gymnáziu a slibuju, že za rok si dám s tím focením větší práci, protože to fakt stojí za to. Jen se musím osmělit. ;) Už jsem skoro zapomněla, jaký to je a nevim, jestli se mám ptát o dovolení. Ale je fakt, že když jsem zmínila, že to dám na blog, nevadilo jim to. ;)

Takže si tak v líným sobotním dopoledni jedete tramvají, vystoupíte na Jindřišské, pak dojdete pár kroků ke gymnáziu a jste v jiným světě. Nikdo nikam nepospíchá, okolo se snáší podzimní listí, je tam ticho, i když o kus dál drnčí tramvaje. Projdete špalírem kuřáků stojících před vchodem a jste ve škole. A jupííí, nikdo vás nebude zkoušet a nebudete psát písemku z matematiky. ;)
Vždycky pomalinku v klídku vyjdu až do třetího patra a cestou si prohlížím a čtu výtvory gymnazistů. Na jedněch dveřích měli nápis : mě se píše ve 2. a 4. pádu a mně ve 3. a 6. No hurá, už vím jak na to. A pak jsem se zarazila. Asi už si ze školy moc nepamatuju pády. :D No ale to je fuk, mám svou metodu. Cestou se pomalu rozkoukávám, kde co je, potkávám méně a více znavené nakupující, kteří často posedávají na chodbách a jedí z domova udělané obložené chleby. Taky jeden mám, aby mi to nebylo líto. ;) A samozřejmě flaštičku s pitím. Ve třetím patře už mi je horko. Tak si po vzoru ostatních uvážu bundu v pase a jdu okukovat. Pěkně chodbou až na konec a učebnami zpátky. A že je na co se dívat. I když letos se fakt spíš jen dívám, nechci moc utrácet, ale u zapleteno jsem přeci jen aspoň jedno klubíčko na rukavice pořídila a pak bižu a nakonec po dlouhých letech dva vánoční pohledy. Ale ono mi to nevadí, já jsem plná dojmů i bez utrácení. ;) Je to pokoukání na několik hodin a baví mě i že tam na sebe jsou lidi hodný. Nakupující přišli nakupovat a maj to jako relax, takže nikdo na nikoho nekřičí, nikomu nevadí pobíhající brzlíkáři ( čti děti ;), sem tam se ozývá lámaná angličtina, smích, cinkání mincí... Leckde si i můžete vyzkoušet něco vyrobit, nebo se na ten proces dívat. Je tu dostatek záchodů ;) a hlavně nakupujete v teple. ;) I takhle před vánoci.
To tempo se mi líbí. Příště se přidejte, užijete si...;)


Cedulky vlevo nahoře okukuju pokaždý a ty vpravo dole taky, k těm patří ještě černobílej porcelán, taky moc pěknej. Vpravo nahoře pak ještě vtipný a nápaditý diáře a mě se moc líbil jejich stojací kalendář. Ale váhala jsem, protože mám malej stůl a většinou mám kalendář 10x15 a je to tak akorát.


Vlevo nahoře krosienky a vpravo dole bižu, kde jsem nakoupila ten jeden šperk. ;)


Levandulový pytlíčky, pche... ;) Ale pěkně to tam vonělo.
A rouna od Johanny.


Hroznový víno ? Chtěly byste ho do uší ? Proč ne...


A vizitky... ;)



čtvrtek 5. listopadu 2015

U nás za sídlištěm

Ale jo, pár pěkných míst tu máme. ;) Momentálně mám 3 okruhy na procházky. Všechny jsou stejným směrem, jen různě dlouhé. Akorát nevím, kam budu chodit, až naprší. ;)


úterý 3. listopadu 2015

Snídaně pro Pana Ovečku

Abych vyextrahovala 2 deci šťávičky a 140 g dřeně z jablíčka, vypadá to u nás po ránu takhle :D


A než je to hotové, zabavím ho křupkou :


a pak ho musím převlíct a vykoupat, protože ty křupky se po oslintání přilepí kamkoliv a když zaschnou, nejdou dolů jinak než proudem vody. ;)

Ps : Dobrá rozcvička. ;)