čtvrtek 11. února 2016

Návštěva

Jejich návštěva mě vždy pozvedne na duchu. I s bolestí hlavy a pocitem, že jsem sjetá ( prášky na bolest hlavy ), jsem si to nesmírně užila a jsem plná elánu na příštích pár dnů ( tak asi dva ).

Regi je jak malinkatý torpédo. ;) Pan Ovečka jen koukal, ale pak se vžil do své role Pána všeho tvorstva a v kradení hraček si s ní nezadal.

A na procházce oba svorně usnuli a my měly konečně čas si v klidu pokecat. I když je fakt, že bychom potřebovaly aspoň tejden, abychom si to stihly říct všechno.

A vůbec... Nechápu, proč se žije takhle. Proč se nežije víc pohromadě. Jak moc by matkám vyhovovalo, kdyby na tu celodenní péči byly třeba dvě. A taťkové by to jistě taky uvítali. Mohli by se stavět na zadní v páru... :) Ale holt, jaký sme si to udělali, takový to máme.

Tak výchově zdar, do dlouhého příště a to i kdyby to bylo už za tejden.

Mám vás ráda, holky...

Bájná truhla, opředená tajemstvím...


Náš frajer, a ta ubohá bosá holčička zůstala na zemi... ;)


Tak se mu pak pomstila a navlíkla mu na krk náhrdelník... :D


Rampoušky


U nás doma máme mrtvý prasátko a hada ;)


neděle 7. února 2016

Tentokrát to vyjde Gilles Legardinier

Nemám čas psát na blog, protože čtu úžasný knížky. Tahle teda úžasná je. ;)
Obvykle moc kecy a filozofování o životě v románech nemusím, ale tady to všechno sedělo jak prdel na hrnec. :)
No a když se k tomu připojí hrdinčin osobitý smysl pro humor a zajímavá zápletka, úžasná knížka je na světě.
Tuhle knihu jsem si tedy vychutnala a moc mě mrzí, že už je přečtená. A dokonce jsem po jejím přečtení den a půl vydržela nečíst nic dalšího, abych mohla slyšet dozvuky. Ano, jsem hrozná. ;)

A hned zítra zajedem s Panem Ovečkou do knihovny a půjčíme si další knihy od Pana Legardiniera.



Jablíčko

Dřív, před Panem Ovečkou jsme hodně jezdili za Lídou a jejíma holčičkama. A já vždycky když jsem viděla, jak Natálce loupe a krájí jablíčka na malý kousky, si v duchu říkala, jakej je to děsnej vopruz.

A dneska ? S jakou láskou je krájím Panu Ovečkovi, dávám mu je po kouskách do pusy a koukám, jakou má radost, a jak si je žvejká svítěj mu očička a kouká, že maminka taky papá a že má stejný jídlo jako já...

To asi bude ta mateřská láska... :D