úterý 10. května 2016

Ponožky od špičky na kruhovce

Už i já jsem tomu kouzlu propadla. při nahazování je to tak měkounké... ;)



Zatím jsem tedy kousek za špičkou a několikrát jsem párala, než jsem byla spokojená, ale co mám hotové, mám vychytané a je to paráda.
Pokusím se napsat co jak. :)

NAHAZOVÁNÍ

KRÁTKÉ PONOŽKOVÉ je pracnější, protože jsou jehlice neohebné. Když nahazuju 12 a 12 očí, je to na zlomení jehlic nebo prstů a když si oka rozdělíte po šesti, máte pak co dělat, aby vám jehlice nevyklouzly z očí, a abyste je vůbec udržely.

Nahazování KRUHOVÉ, jde o mnoho líp, tím že mají jehlice lanko, lépe se přizpůsobí různému otáčení a navíc si nahodíte obě ponožky naráz.

KRUHOVÉ odpadá problém syndromu druhé ponožky. Prostě pletete obě naráz.

NAHAZUJU I PŘIDÁVÁM ÚPLNĚ STEJNĚ JAK NA KRUHOVÉ, TAK NA PONOŽKOVÝCH.

Pro jistotu odkaz s mým starým návodem. A na KRUHOVÉ se prostě nahodí rovnou obě ponožky.

JEDNO KLUBKO

U obou variant se dá plést z jednoho klubka.

KRÁTKÉ PONOŽKOVÉ Je to trochu jednodušší, příze se vám tolik nemotá a i když musíte párat, máte spočítané řady a není to tak pracné.

KRUHOVÉ

Pozor na přízi, je třeba si ji sem tam rozmotat a když musíte párat, tak buď celé ponožky, nebo pěkně řádek po řádku, aby se nestalo, že si na jedné ponožce upářete víc řádků, protože na kruhovkách normálně není třeba počítat řádky. Další problém nastává s vypáranou přízí. Je jí kus, půlka je z vnitřku klubka, takže dokud ji znovu nespletete, je to pěkná motanice. :)

POVOLENÁ KRAJOVÁ OKA

KRÁTKÉ PONOŽKOVÉ první a poslední krajová oka utáhnu co to jde.

KRUHOVÉ utahuju první dvě a poslední dvě oka na jehlicích.

Dál jsem zatím nedopletla, jsem zvědavá, jak mi půjde pata a klínek, snad se k tomu brzy dostanu a napíšu víc. Každopádně za mě dávám ponožkám na kruhových jehlicích velké ANO a jsem ráda, že jsem to zkusila. :)


Podsedáky

Původně to měl být pelíšek pro čiči, ale pak jsem usoudila, že se na něj stočí i když bude menší a já tak budu mít materiál na dva. Takže už se těším na léto k ohni, až ho tam rozložím a sednu si na něj.
Údržba jednoduchá. Je to ovčí vlna, takže vyklepat, vyvětrat a občas proprat ve vlažné vodě.


Klip na dudlík

Docela spokojenost a dá se na něj zavěsit i něco jiného. Někdy pobíhá po bytě a má ho v puse. A je tak rockový... :D


Ale jinak nešiju. Fakt to nejde. Když chci stříhat, pověsí se mi Pan Ovečka na nohu a na látku mi lehne slečna Zuzuna. Když si v kuchyni rozdělám šicí stroj, rumpluje Pan Ovečka vrátkama, abych ho pustila dovnitř, že chce šít taky a jak vstanu, Slečna Zuzuna mi ukradne špulku s nití. A když spí, nemůžu dělat tolik hluku. Je to prostě o nervy. Když vážně něco potřebuju ušít, nebo zašít, tak prosím, ale jinak ne. Holt počkám, až bude větší. Teď to prostě nejde. Takže jsem ráda, že mi zbylo pletení. To je skladné a tiché. :)

Pan Ovečka a jeho Oř

Úspěch to byl veliký. Bucík je již nedílnou součástí rodiny. Ráno stačí vyvést ho ze stáje a říct : Dej Bucíkovi pusinku. :D